Vyhledávání

Pro mě jsou činčilky nejúchvatnější zviřátka pod sluncem, kterým jsem naprosto propadla a přiznám, že mě mají omotanou kolem pacek.

 

Obecně o činčile

Vědecká klasifikace

Říše živočichové Animalia
Kmen strunatci Chordata
Třída savci Mammalia
Řád hlodavci Rodentia
Čeleď činčilovití Chinchilidae
Rod činčila Chinchilla

Stupeň ohrožení podle IUCN

 

Původ

Činčila pochází původně z Jižní Ameriky, z pohoří And v Peru, Chile a Bolívii. Přestože byly kdysi rozšířené podél centrálních And a přilehlých hor, dnes je výskyt činčil omezen na několik lokalit v horách na severu Chile. Žijí v pustých, vyprahlých oblastech v nadmořské výšce 3000-5000 metrů. Typické lokality jsou kamenité nebo písčité, směrem k pobřeží, s řídkým porostem z trnitých keřů, pár bylinkami, roztroušenými kaktusy a broméliemi. Jednotlivci přebývají v norách a štěrbinách mezi skalami.

Již od doby starověkých Inků byly činčilí kožešiny velmi ceněny. V letech 1895 až 1921 byly z Chile vyvezeny více než 3 milióny kožešin včetně malého počtu živých zvířat. Někteří autoři uvádějí, že více než 21 miliónů činčil bylo zabito v letech 1840 až 1916. I když se tato zvířata stala následně chráněnými, jejich počet nadále klesá z důvodu ničení biotopů a degradaci z pastevectví koz a skotu, těžby palivového dřeva a hornictví. V roce 1996 bylo ve volné přírodě možno nalézt jen 42 samostatných kolonií. Proto jsou činčily zapsány na Červeném seznamu IUCN jako kriticky ohrožený druh.

 

Evoluční odlišnosti

Čeleď činčilovitých jsou endemičtí jihoameričtí hlodavci, vyskytující se podél And. Patří mezi ně činčila (Chinchilla), viskača horská (Viscacia Lagidium) a viskača pampová (Viscacia Lagostomus). Fosílie z této čeledi řadíme do raného oligocénu.

V minulosti byl uznán pouze jediný druh činčily, ale většina klasifikátorů se shodne na tom, že rozdíly v barvě, velikosti a délce ocasu mezi různými populacemi naznačují, že existují dva druhy: Chinchilla chinchillaChinchilla lanigera. Nedávný molekulární výzkum pro toto tvrzení poskytl i důkazy. Oblasti výskytu těchto dvou druhů činčil se mohly v minulosti překrývat a mohlo dojít k jejich křížení. Hybridí samci jsou sterilní, samice se však mohou pářit s oběma druhy. Činčily, které jsou dnes chovány v zajetí pro obchod s kožešinami nebo se zvířaty, jsou odlišné od obou druhů a je pravděpodobné, že jsou kříženci obou druhů.

 

Druhy činčil

Jak již bylo řečeno, rozlišujeme dva druhy činčil:

  • Chinchilla chinchilla, činčila pravá, činčila krátkoocasá
    • chinchilla chinchilla chinchilla
    • chinchilla chinchilla boliviana (brevicaudata)
  • Chinchilla velligera (lanigera), činčila vlnatá - v zajetí se chová často, ve volné přírodě je téměř vyhubena; rozlišujeme tři typy:
    • La-Plata - mohutnější stavba, kulatá hlava, malé kulaté uši, kratší ocásek s hustými, hrubými a krátkými chlupy; zvířátko působí mohutným dojmem zavalitosti díky hustotě kožešiny; tento typ je nejmohutnější; výrazně nestejná délka vlasu,
    • Costina - typickým znakem je zakřivení páteře tvořící mírný hrb; uši výrazně delší, ocas má delší hrubé chlupy, nepříliš husté, hlava je protáhlá se špičatým nosem; zvířátko působí štíhlejším dojmem s vystouplou páteří (kapří hřbet); vlas poměrně vyrovnaný, působí celistvým dojmem,
    • Raton (zakrslá činčila) - tvar jako La-Plata, hlava jako Costina, uši blízko sebe; velikost zvířátka je menší; kožíšek je nejhezčí z těchto typů.

Tyto typy nejsou chovány v původní formě, ale jako kříženci typů především La-Plata a Costina.

 

Popis

Činčily jsou rozkošná zvířátka velikosti malého králíka, mají velké uši, velké oči. Jejich ocas vypadá jako ocas veverky a tvoří asi jednu třetinu délky jejich těla. Tělo dospělé činčily je asi 22,5 až 38 cm dlouhé, ocas 7,5 až 15 cm. Dosahují hmotnosti 500 až 800 g. Charakteristický je jejich plyšový kožíšek. Zatímco lidem z každého folikulu vyrůstá jeden chlup, činčilám 60 až 80 z každého folikulu. Jejich hedvábná srst je mimořádně hustá a měkká. Původní zbarvení srsti je světle až tmavě šedé. Dnes se odchovávají různé barevné mutace.

Činčily jsou instinktivně čistotné a prakticky nezapáchají, pokud jim dopřejete koupání v písku. Koupáním se odstraní přebytečné nečistoty a olej nahromaděný v kožíšku. Chuchvalce srsti je nutno činčilám vyčesávat, neboť zabraňují efektivnímu koupání, takže špína a přebytek oleje zůstává v srsti. Nečistá srst pak vede k onemocnění kůže a podráždění.

Činčily ztrácejí srst po celý rok, více pak na jaře a v létě. Při nešetrném zacházení nebo leknutí činčila pouští celé chomáče chlupů. V divoké přírodě je to obrana proti predátorům, kterým místo zvířátka zůstane v hubě jen srst.  

Chinchilla lanigera se vyznačuje více špičatým čumáčkem, delším ocasem a štíhlým tělem, Chinchilla chinchilla má silnější krk a ramena a kratší ocas. Vizuálně vypadá Chinchilla lanigera větší, ale vlastně je větší zavalitější Chinchilla chinchilla.

Činčily mají silné zadní  nohy, které jim umožňují lehce skákat a běhat. Jejich ocas jim slouží k udržení rovnováhy.

Jsou sexuálně dimorfní, dospělé samice jsou větší než samci.  

 

Chování

Činčily jsou nejvíce aktivní za soumraku, během noci a za úsvitu, i když občas byly spatřeny mimo svá obydlí i ve slunečných dnech. Jejich strava se skládá z veškeré dostupné vegetace. Při jídle sedí činčily vzpřímeně a jídlo drží v předních tlapkách.

Samice činčil jsou dominantní pohlaví a jsou v době říje vůči sobě a samcům velmi agresivní. Navzdory této agresivitě dochází k vážným bojům v přírodě jen zřídka. Činčila vyjadřuje hrozbu vrčením, cvakáním zubů a močením. Činčila vydává celou řadu zvuků, kterými se dorozumívá s ostatními jedinci.

Činčily jsou společenská zvířátka, která žijí většinou v koloniích až o 100 jedincích (dnes již pravděpodobně méně). Ve volné přírodě se dožívají okolo 10 let, v zajetí se někteří jedinci dožívají až 20 let.

 

Rozmnožování

Pohlavní dospělost u obou pohlaví je dosažena okolo 8 měsíců, ale může se objevit již okolo 5,5 měsíců. Samice činčily jsou většinou monogamní. Období březosti trvá 111 dnů, což je na tak malého savce dlouho. Samice může mít až dva vrhy ročně, počet mláďat je 1-6, průměr je však okolo 2 mláďat ve vrhu. Mláďata se rodí osrstěná, s otevřenýma očima. Samice mláďata kojí 6-8 týdnů.

 

Manipulace s činčilou

Činčila je malé, rychlé zvířátko, které se snadno vyplaší. Pokud ji vyplašíte dřív, než otevřete klec, bude lítat z rohu do rohu a může se zranit. Do klece sahejte pomalu jednou rukou a činčilu uchopte pevně za kořen ocasu. To je jediný přijatelný a správný způsob, jak činčilu chytit a neublížit jí. Jak ji chytíte za ocas, podložte jí druhou ruku pod tělo, zejména pod zadní nohy, a vyndejte ji z klece v poloze vzhůru nohama. Dbejte na to, aby vám nevyklouzla, protože činčila je velmi silná a skáče na velké vzdálenosti. Neočekávaným pádem si může přivodit vážná zranění jako jsou zlomeniny, nebo i vnitřní zranění. Pokud je zvířátko klidné nebo krotké a nebylo vyplašeno, můžete ho nabrat oběma rukama pod tělem. Činčilka si na manipulaci zvykne a zacházení s ní je pak snazší a snazší.

NIKDY nechytejte činčily za záda nebo krk. Mohlo by dojít ke zranění, v nejlepším případě ztrátě chlupů z leknutí. Nemačkejte ji v oblasti žeber, mají plovoucí hrudní koš a můžete jí způsobit vnitřní zranění.

Občas může činčilka i kousnout. Není to běžné, ale pokud je příliš vystrašena, nebo podrážděna, může zkusit kousnut. Někdy může být kousnutí větší, než byste si přáli. Pokud prokousne kůži, není třeba se bát. Ránu opláchněte a postarejte se o ni jako o běžné poškrábání. 

Jako každé zvířátko nemá ráda činčilka příliš hlučné prostředí. Pokud vám činčilka uteče a vy ji nemůžete najít, podívejte se do nejtmavšího koutu. Bude pravděpodobně tam.

 

Zdraví činčily

Normálně je činčila velmi zdravé a veselé zvířátko. Za dobrých podmínek bude dobře prospívat a množit se. Pokud jí poskytnete vyváženou stravu, čisté životní prostředí a správné zacházení, nebudete potřebovat žádné zásahy veterináře. 

Špatná manipulace, mnoho "dobrot" a příliš mnoho změn zdraví zvířátka ohrožují. Činčily netrpí mnoha nemocemi, nejlepší prevence je ochrana. Čistota bydlení je pravděpodobně nejlepší způsob prevence. Klec je třeba jednou za čas vydezinfikovat, ale pravidelně ji čistit, odstraňovat nečistoty, trus, mýt nebo kartáčovat police. Taktéž čistit držáky sena, koupelny. Napáječky a rozvod vody se musí udržovat čisté, bez řas a usazenin. 

Samozřejmě vzhledem k tomu, že jste s činčilou v neustálém kontaktu, tak sami dobře vidíte rozdíly v jejím chování. Je to dobrá prevence. Sledujte vzhled činčily, její trus, jak baští, její chování. Sledujte však také pach klece. Ten vám může napovědět, zda není v kleci plíseň.

 

Zdroje

http://www.iucnredlist.org

http://animaldiversity.ummz.umich.edu

http://www.mutationchinchillas.com

http://www.edgeofexistence.org

http://animal-world.com

http://www.arkive.org

Vzorník ÚOK ČSCH

Fotografie jsou z mého archívu wink

Záměrně nezabraňuji kopírování textů a fotografií - kdo to bude chtít udělat, si stejně cestu najde.

Články, které jsem překládala ze zahraničních webů, mají uvedené zdroje.

Články, které píši sama, si poznám a pokud se někomu líbí, ať si je zkopíruje.

Jen mějte na paměti, že to není etické a je základní slušností uvést zdroj!

Chtěla bych podotknout, že všechny mé články jsem psala buď obecně, nebo z mých zkušeností s mými kluky.

Podobnost s kýmkoli jiným je podobnost čistě náhodná.

Kontakt

Ing. Petra Honáková

Zdeňka Štěpánka 3973
Chomutov 
430 01

petra.honakova zavináč gmail.com

tel. 777 145 995