Protože se Toníček Mikuláška stále bojí, prská a třese se, tak jsem se rozhodla ho dál netrápit (asi jsem udělala chybu na začátku, že jsem je dala dohromady hned) a zkusit k prckovi Hugíka, který je hodný, nekonfliktní - prostě miláček. Po pár zaštěknutích v přepravce byl najednou klid, tak kluci putovali do klece. Tam to chvíli vypadalo ošklivě - sice se kluci neprali, ale že by byli kámoši, to tedy ne, tak večer šli znovu do přepravky. Po hodince znovu do klece a od té doby jsou kamarádi a já doufám, že jim to vydrží. Hugísek malého brání, když si ho chci pochovat, tak na mě vrčí a neustále vyhlíží, kdy mu ho vrátím A teď už se přidal i Toníček a piští, abych ho vrátila zpátky a pádí k Hugískovi